Vteřinová lepidla

Vteřinová lepidla jsou stabilizovaná kyselinou a k reakci potřebují slabou zásadu (tj. vlhkost). Proto mohou kyselé podklady (např. papír nebo ocel galvanizovaná dichromanem zinečnatým) nebo zbytky (např. ocet) na dílech zpomalovat, nebo dokonce zamezit vytvrdnutí vteřinového lepidla. Vteřinová lepidla nepoškozující povrch jsou navržena tak, aby na neaktivních i aktivních površích, a rovněž v suchém prostředí, reagovala mnohem rychleji než běžná vteřinová lepidla a vytvářela soudržnější a spolehlivější spoj.

Existuje několik metod zpevňování vteřinových lepidel, ovšem nejpopulárnějšími způsoby je použití pryžových nebo anhydridových zpevňovadel. Zpevňovadla jsou navržena pro absorbování a rozložení nárazů a zatížení lepeného spoje, který se tak stává pevnějším.

Termoplastický plast je, na rozdíl od termosetového plastu, pevný polymer, který lze působením tlaku nebo teploty tvarovat či formovat.Nejběžnějšími termoplastickými lepidly jsou tavná a vteřinová lepidla.

Vteřinová lepidla slepí kůži velmi rychle, protože obsahuje hodně vlhkosti. Snadným způsobem oddělení slepených prstů je působit na spoj odlupovací silou tím, že skrz slepený spoj projedete tužkou nebo perem. Můžete rovněž zkusit teplou vodu a mýdlo.

Kromě svého jedinečného tvaru má patentovaná lahvička 20g (1oz) lahvička na vteřinové lepidlo LOCTITE^® tenčí a jednotnější tloušťku stěn, takže je síla potřebná k jejímu zmáčknutí nižší o 30 % a lépe brání pronikání vlhkosti, což prodlužuje skladovou životnost. Hubice je strategicky navržena, aby do ní bylo možné zasunout většinu standardních dávkovacích jehel, a je chráněna jednoduchou šroubovací krytkou, která zacvakne na místo.

Pro nejdelší skladovou životnost se doporučuje uložit neotevřené lahvičky vteřinového lepidla v lednici. Jakmile lahvičku otevřete, je nejlepší ji uložit při pokojové teplotě, protože v lednici by došlo ke kondenzaci jakékoliv kontaminace vlhkostí a předčasnému ztvrdnutí lepidla.

Lepidlo je fixováno€, když je spoj dostatečně pevný, aby bylo možné se sestavou manipulovat bez zeslabení dlouhodobé síly lepidla. Na laboratorní stupnici se čas fixace rovná času nezbytnému pro 1€ široký přeplátovaný spoj spojený s přesahem ½€, který má unést ve smyku 3kg zátěž po dobu alespoň 5 vteřin. U vteřinových lepidel se tento čas obvykle měří na vteřiny. Úplného vytvrdnutí je dosaženo, když lepidlo získá maximální pevnost spoje. U vteřinových lepidle je to typicky 24 hodin.

Vteřinová lepidla obecně velmi dobře odolávají nepolárním rozpouštědlům (např. motorový olej, éter a toluen), ale nejsou příliš odolná vůči silným polárním rozpouštědlům (např. hydroxid sodný, kyselina octová, aceton atd.). Podrobnější údaje o chemické odolnosti zjistíte v TS produktů.

Základy pro vteřinová lepidla jsou produkty na bázi rozpouštědel, která se nanáší před lepidlem, aby lépe přilnulo (nejedná se o urychlení tvrdnutí) na „neaktivní“ povrchy, které je pak možné slepit kyanoakrylátovými lepidly. Před nanesením lepidla musíte počkat, až se nosič rozpouštědla odvětrá z podkladu (typicky < 1 min). Základy nemusí být vhodné pro všechny podklady, takže se doporučuje, abyste se podívali do TS produktu, nebo do Průvodce LOCTITE^® pro lepení plastů, kde najdete podrobnější údaje.

Urychlovače vteřinových lepidel jsou produkty na bázi ředidel, které se nanáší před lepidlem nebo po něm, aby se urychlilo tvrdnutí a/nebo zlepšily tmelicí vlastnosti vteřinových lepidel. Lze je nanášet rovněž následovně pro vytvrdnutí exponovaného vteřinového lepidla, nebo k přilepení něčeho na místo, například drátu. Velké uplatnění nachází zejména v zimních měsících, kdy je počasí velmi chladné a suché.

Ponechání nevytvrdnutého vteřinového lepidla na některém plastovém podkladu (například polykarbonátu, akrylu a polysulfonu) pod napětím může způsobit popraskání plastu. Některými prostředky zamezení/minimalizace praskání pod napětím jsou rychlé uzavření spoje, použití zesílených plastů, žíhání dílů nebo rychlé vytvrdnutí vteřinového lepidla pomocí urychlovače nebo světla (pouze u produktů tvrdnoucích na světle).

Při použití vteřinových lepidel k lepení skla je spoj nejdříve pevný, ovšem časem jeho pevnost dramaticky klesá. Rychlost tvrdnutí je extrémně vysoká kvůli základním vlastnostem skla, přičemž se na molekulární úrovni pravděpodobně ve spoji ihned vytvoří vysoké napětí u přiléhajícího skla. Kvůli tomuto vysokému napětí je vytvrzený polymer kolem linie spoje náchylný k chemické a fyzikální degradaci, jak časem dochází ke smršťování a rozpínání spoje vlivem změn teploty, působením hydrolýzy z vlhkosti atd. Při použití skla jako podkladu tedy nelze dosáhnout vytvoření trvalého spoje.

Běžná vteřinová lepidla jsou stabilizována kyselinou a jedná se o jednosložková lepidla, která při pokojové teplotě rychle reagují po kontraktu s vlhkostí (slabá zásada) mezi dvěma těsnými liniemi spoje. Henkel rovněž nabízí vteřinová lepidla tvrdnoucí pomocí světla (flashcure) s tradičním KA tvrdnoucím principem lepidla, ovšem obsahují i fotoiniciátory, které se rychle polymerizují po vystavení správné vlnové délce světla. Pro velké mezery nebo tolerance jsou v nabídce i dvousložková vteřinová lepidla do statických míchaček.